titulní strana

19.11.2007: Jak se definitivně zbavit lokálních tratí?

Představitelé severočeského kraje opět potvrdili své krátkozraké managerské schopnosti při dlouhodobém rozvoji kraje, území jim dočasně svěřeného současnou a budoucí generací. Pod pláštíkem omezení výdajů se rozhodli dále omezit prostředky vkládané do regionální železniční dopravy a tím dosáhnout uzavření provozu na dalších regionálních tratích. To, že je to jev nevratný je víc než jasné, v tomto kraji znamená uzavření dopravy na železnici okamžité rozkradení všeho železného materiálu a náklady na následné zprovoznění jsou během několika měsíců takové, že toto zprovoznění se stává ekonomicky zcela nereálným.

Proč nezrušit další kilometry regionální železnice? Proč si lámat hlavu tlakem na úsporu nákladů a vnášením konkurence, nebo dokonce snahou o zvýšení kvality a tak i přitažlivosti pro cestující. Dopravu přece klidně zajistí mnohem levnější autobusy. To, že jsou levnější pouze virtuálně díky uměle nastaveným ekonomickým pravidlům je vcelku jedno. A komu se toto řešení nelíbí, ať si sedí doma na podpoře a nebo jede autem. Stejně tuto veřejnou dopravu používají sociálně nejslabší tak mohou být rádi že dostanou alespoň něco a nás reprezentantů managementu Kraje se to netýká, my máme svá služební auta a do té „ socky“ veřejné dopravy přece nesedneme, ta je pro ty „ dole“. I když to takto nikdo neřekne, výsledek jasně hovoří o tomto stylu uvažování.

Toto rozhodnutí se ovšem netýká pouze několika okrajových lokálek a Severočeského kraje. Toto rozhodnutí je politický precedent a příklad pro ostatní. Pokud toto management kraje hladce ustojí obdobná řešení budou okamžitě následovat i ostatní, jimž leží na srdci „ blaho“ jim svěřeného území. Tato hra probíhá vždy podle stejného scénáře. Prvním krokem bylo vcelku rozumné delegování pravomocí týkajících se financování regionální dopravy ze státu na kraje. Tento krok je na první pohled velmi rozumný, kdo jiný by měl potřebám dopravní obslužnosti kraje rozumět lépe než jeho představitelé. Od snad dobrého úmyslu k dobré realitě je však dlouhá cesta. O tyto prostředky mezi sebou totiž soutěží privátní sektor autobusové dopravy, mnohem nákladově levnější díky bezplatnosti své dopravní cesty. A železniční doprava reprezentovaná monopolním polostátním molochem ČD, který o kvalitní provoz na lokálních tratích jeví pramalý zájem a ještě tragičtějším subjektem – SŽDC – který ze svých pražských kanceláří na lokálku kdesi v lesích těžko dohlédne. Pro oba subjekty je vlajkovou lodí vysokorychlostní doprava na železničních koridorech a nějaké regionální tratě „ kdesi“ je vůbec nezajímají. Proto na krajských radnicích většinou vítězí místní autobusová lobby často přátelsky svázaná s příslušnými představiteli kraje. Podle této rovnice a měřeno prizmatem čtyřletého volebního období je většina rozhodnutí týkajících se veřejné dopravy realizována.

Jak se této přítěže, těch zastaralých lokálek, z pozice Kraje definitivně zbavit? Další kroky jsou celkem jednoduché a rychlé. Prvním tahem na šachovnici je snížení krajské dotace na železniční dopravní obslužnost. Protistrana, v drtivé většině případů ČD, odpoví tahem – snížením počtu spojů na vybraných tratích. Většinou není žádná snaha o úspory a efektivnost nebo dokonce o lepší servis a více cestujících. Platí pravidlo – nezaplatíš co řeknu tak nepojedu. Snížený počet spojů se obcím, pokud hodně křičí, vykompenzuje dočasně zvýšeným počtem autobusů. Do nich odplyne to málo cestujících, kteří ještě pomalou a zastaralou lokálku používali. No a teď již nic nebrání tomu provoz na této cestujícími přece nevyužívané trati definitivně zastavit a tak se zbavit starosti a věčného placení naprosto neprůhledných dotací na železniční dopravní obslužnost.

Samozřejmě, že nikdo nezpochybňuje, že současný stav regionální železnice je naprosto tristní a tomu odpovídají i její možnosti konkurovat jak dopravě autobusové tak i individuální automobilové. Pokud se pohybujete po podudržované železniční trati rychlostí 30 – 40 km/hod, po kolejnicích na nichž je často vyražen rok výroby z hlubokých začátků 20 století (!!) vozidlem vyrobeným v 70 letech minulého století chápete, že šance tohoto systému konkurovat ostatním je zcela minimální.

Otázka, kterou si zde zatím nikdo ze severočeských politiků ani „ takzvaných „ profesionálů v oboru nepoložil je, jestli by to šlo i jinak a co by to přineslo. To, že to jde jinak a jak, představuje řada států západní Evropy. Bohužel pro ně se o oživit regionální železnice pokoušejí v hodině dvanácté, po vlně euforie ze silniční dopravy a rušení lokálních tratí kdy již značná část jejich obyvatel je zvyklá na používání individuální dopravy. Masivní investice jak do infrastruktury tak do vozidel přinesly významné zrychlení a zefektivnění lokálních tratí. Společně s pohodlím moderních vozidel se stali lokální tratě velmi atraktivní dopravní variantou pro řadu obyvatel tamních regionů. Paradoxně tento krok neznamenal zvýšení nákladů. Fixní náklady spojené s významným zlepšením jak infrastruktury tak vozidel byly řešeny jednorázově z různých dotačních titulů EU určených pro rozvoj území. Provozní náklady, které především díky odpisům moderních ale drahých vozidel také stouply byly kompenzovány snížením nákladů na provoz a údržbu moderní nové a automaticky obsluhované infrastruktury a také příjmy z masivního nárůstu počtu cestujících, který v některých případech šel do více jak pěti i šestinásobku. A jaký byl efekt pro region a obyvatele tam žijící?

Dopravní obslužnost slouží především venkovu. Je to jeden ze základních nástrojů jak zamezit nebo alespoň zbrzdit vyklidňování venkova se všemi sociodemografickými a ekonomickými důsledky a jak významně eliminovat komparativní nevýhody venkova proti městu a tím mu dát šanci na další rozvoj. Že je to problém zcela zásadní si uvědomuje celá Evropa a pokouší se jej intenzivně řešit. Sem je také směřována většina zdrojů poskytovaných z EU. Pokud jste obyvatelem venkova a vidíte, že představitele regionu učinili takovouto investici ve váš prospěch pochopíte, že o problému vědí, uvědomují si jeho vážnost, činí kroky pro jeho řešení a tím je vám jasné, že se s vámi počítá ( a tuto informaci nejspíš zúročíte i v následujících volbách ). Pokud se pohodlným vlakem v hodinovém nebo půlhodinovém taktu dostanete rychle a spolehlivě od časného rána do pozdní noci do spádového města či aglomerace dojdete k závěru, že se dá celkem pohodlně žít mimo město i když jste na něj pracovně navázán. Region se začíná opět oživovat a nejen satelitními městečky, které jsou vlastně moderní noclehárnou jako byla paneláková sídliště, ale přirozeným oživením a expanzí existujících obcí, které byly vždy na lokálku navázány. Tato znovuoživení trať znovuoživuje i region a jeho obce i v relativně větší vzdálenosti od center. A tento přirozený rozvoj území je hlavní rolí krajské samosprávy. Pokud si projedete severní Čechy na vlastní oči uvidíte, že právě v tomto, tedy oživení a zvelebení regionu ne pouze velkých měst se krajské samosprávě vůbec ale vůbec nedaří. Proč asi? Kroky rušící formu dopravní obslužnosti se značným potenciálem jsou jen dalšími kroky tím špatným směrem. Doufám, že voliči v regionu při příštích krajských volbách budou mít tuto krátkozrakost managerů kraje v dobré paměti. Gratuluji krajští radní k názorné ukázce Pyrrhova vítězství.

Pokud chcete tento text nebo jeho části jakkoli použít je volně k dispozici




Ubytování Orlické hory


Sponzoři:
Dopravní projektování Eurovia SUDOP Rokytnice v O.h. mikroregion Rychnovsko Královéhradecký Kraj C Tech direct media Dobrovolný svazek obcí Orlické hory Univerzita Pardubice